Francouzští zajatci

Francouzští zajatci

Jesenickem prošlo podle posledních údajů okolo 1000 francouzských válečných zajatců. Francouzští zajatci získali dodatečné výhody po ustavení tzv. Vichistické Francie, přičemž k jejich velkému převodu z válečných zajatců na nuceně nasazené civilní pracovníky došlo v roce 1943. V menší míře se podobné úlevy týkaly i Belgičanů. Podle posledních údajů zde zemřelo osm Francouzů a pravděpodobně všichni byli po válce postupně exhumováni a převezení do Francie s označením „zemřeli pro Francii“.

Jednim z nich byl i Raymond Bary, který se narodil v Nerville-la-Forêt 14. června 1907. Byl čtvrtým dítětem Achille a Berthe Baryových, které živilo zemědělství. Raymond měl bratra Achillea (1885), Luciena (1903) a sestru Léonii (1888).

Achille mladší se usadil v blízkém Presles a Léonie v Montsoultu. Lucien zůstal v Nervile, ale v jiném domě v obci, který dostal od otce.

V dětství chodíl Raymond na školu ve vsi, poté začal pracovat se svým otcem. Pěstovali hrách, který do Les Halles de Paris dováželi koňským povozem.

Vojenskou službu si odbyl v Maroku. 16. listopadu 1935 se oženil s Germaine Fournierovou narozenou v roce 1910 v Nointel, sousední vesnici vzdálené několik desítek kilometrů. Germaine byla také farmářkou. Pracovala na farmě své matky, válečné vdovy z roku 1916. Byla nejstarší ze tří sourozenců. Jeden z jejích bratrů byl v roce 1940 ve válce zajat. V roce 1936 se jim narodila dcera Raymonde. Rodina žila v Raymondově domě s jeho otcem Achillem. Jeho matka zemřela v roce 1932. Achilles v roce 1943 po pádu ze stromu. Z Raymondových dopisu bylo patrné, že byl rozrušený, že svého otce už znovu neviděl.

Malá Raymonde už vyrostla, má 83 let a stále žije v jejich rodném domě. Na svého otce má malou vzpomínku na jeho odchod do války. V roce 1940 obdržela Raymondova manželka Germaine dopis, že byl její manžel zajat, ale že je v dobrém zdravotním stavu a není zraněn. Někdy okolo roku 1941 se vrátil Raymond zpět na dovolenou do Nerville.

Od roku 1943 se Raymond stal „svobodným zajatcem“. Status Francouzů se změnil na nuceně nasazené dělníky, kteří zde museli pracovat, ale za tuto práci už dostávali zaplaceno.

Během války si psal často se ženou. Psal, že mnohokrát měnil zaměstnání, že jednou byl dřevorubcem a že tato práce v lese byla velmi těžká. Pak pracoval pro své „pány“ na farmě. V popisu okolností jeho smrti je uvedeno, že zemřel i se svým „pánem“. Tou byla majitelka statku Sofie Kapsová.

12. prosince1944 svazy spojeneckých letadel letěly nad Českou Vsí a jedno letadlo, zřejmě vinou nějaké poruchy odhodilo svůj náklad. Jedna letecká puma dopadla i na statek Sofie Kapsové. Tato bomba nevybuchla hned, ale o něco později a oba zabila.

V červnu 1945 další ze zajatců informoval rodinu o smrti Raymonda a jeho pohřbu na místním hřbitově v České Vsi 17. prosince 1944. Dopisy jeho společníků uváděly, že na jejich náklady byl v České Vsi postaven i pomník. Germaine se pokoušela převést ostatky svého manžela zpět do jeho rodné vesnice. Trvalo to dalších deset let, než se tak stalo.

 

 

Galerie
Není záznam
Ke stažení
Není záznam