Když uniforma zachrání život

Na jaře 1940 byli vojáci Britského expedičního sboru v Evropě již několik měsíců. A nic se nedělo. Většina z nich jen nečinně setrvávala ve svých postaveních a netrpělivě čekala, kdy už dojde k útoku na Německo. Netušili, že vedoucí činitelé jejich vlád zdaleka nesdílejí nadšení obyčejných vojáků. Spojenecké velení s ofenzívou tak dlouho váhalo, až se iniciativy chopil Hitler.

Aby se Němci vyhnuli silně opevněné Maginotově linii na hranicích s Francií, museli podobně jako v 1. světové válce udeřit přes neutrální státy Beneluxu. Výkvět francouzské armády spolu s většinou Britského expedičního sboru byl proto takticky soustředěn v severovýchodní Francii a pasivně čekal. Německý úder přišel 10. května 1940 a spojenecké jednotky se pohnuly do nitra Belgie. Němci ale tradiční strategické plány doplnili o překvapivý přechod tankových divizí přes hornaté Ardeny. S tím Spojenci nepočítali a s rychlým postupem německých tanků k moři už vůbec ne. Tak se stalo, že jejich elitní jednotky zůstaly odříznuty od centra Francie a německá smyčka obklíčení se začala utahovat.

Více informací se dozvíte v muzeu nebo v knize o válečných zajatcích na Jesenicku autorů Romana Janase a Pavla Macháčka (možnost zakoupení v muzeu).