Z Nového Zélandu až na Jesenicko

Souostroví na druhém konci světa bylo původně britskou kolonií, která v roce 1907 získala autonomii a stala se už „jen“ dominiem Britského impéria. Úzké vazby k Londýnu však přetrvaly a projevovaly se zapojením Nového Zélandu do obou světových válek po boku Velké Británie.

Během té první byl zraněn nebo zabit každý třetí obyvatel ve věku 20 – 40 let, ačkoli byl ze země vzdálené tisíce kilometrů od evropských bojišť. Přestože na Novém Zélandu byla v roce 1930 pozastavena povinná vojenská služba a armádu tvořili převážně dobrovolníci, neváhala vláda ostrovního státu jako člen Commonwealthu v září 1939 opět následovat Velkou Británii a vyhlásila Německu válku. Byly obnoveny odvody do armády a v následujících měsících vypluly z hlavního města Wellington první lodě s vojáky. Mezi nimi byl i Henry Herbert Williams, kterému kamarádi přezdívali „Harry“.

Více informací se dozvíte v muzeu nebo v knize o válečných zajatcích na Jesenicku autorů Romana Janase a Pavla Macháčka (možnost zakoupení v muzeu).