Ze skotských vřesovišť pod Rychleby John McCormack Po vypuknutí 2. světové války vyslala ostrovní mocnost na pevninu Britský expediční sbor, aby podobně jako před čtvrtstoletím pomohla spojenecké Francii. Už v prvním zářijovém týdnu roku 1939 se na evropském kontinentě vylodily čtyři pěší divize. Šlo ale o pouhý předvoj velké armády. Přestože pomoc západních velmocí napadenému Polsku byla spíše pouhou šarádou než opravdovým bojem, který by přinutil Německo přesunout na své západní hranice silnější vojenské jednotky a umožnil polské armádě nadechnout se k efektivní obraně, počet britských vojáků ve Francii postupně stoupal a na jaře 1940 dosáhl počtu cca 400 000 tisíc mužů, rozdělených do deseti divizí. Britský expediční sbor byl soustředěn v severovýchodní Francii, ale v květnu 1940 byla elitní 51. skotská pěší horská divize[1] poslána do Sárska, aby posílila jednotky střežící Maginotovu linii. Poté, co wehrmacht uskutečnil hlavní útok přes Ardeny a země Beneluxu, bylo rozhodnuto tuto divizi opět stáhnout zpět. [1] 51. pěší horská divize se proslavila v bojích za první světové války neohroženými útoky na německé pozice. Vojákům z této jednotky se říkalo „Dámy z pekla“, protože nosili skotské sukně. |
|
|