I spojenci zabíjejí Raymond Bary Ze zamračené oblohy se nesl tlumený hukot. Přes šedivou masu nízkých mraků nebylo vidět ani rozhlednu na vrcholu kopce, ale Raymond věděl, že jsou opět tady a že konec války je zase o kousek blíž. Už několikrát je totiž viděl, když bylo jasné nebe a nad horami pluly desítky bombardérů a mnohem menších stíhaček a ve vlnách mířily někam na severovýchod.[1] Bezpečně poznal, že to jsou Spojenci a letí bombardovat nějaké cíle tam v rovině, kde ležel velký zajatecký tábor, do kterého se před čtyřmi roky dostal. Už více jak před čtyřmi roky. Tenkrát bylo totiž jaro a nyní už pomalu budou Vánoce. Příští rok to ale určitě skončí a on se konečně vrátí domů natrvalo. Včera, když mu statkářka poručila, aby naštípal a nanosil dřevo do kuchyně, nahlédl během jejího povídání se sousedkou u vrátek do novin zapomenutých na stole. Hrdinné boje na Siegfriedově linii. Tak Spojenci dobyli už celou Francii a stojí na hranicích Německa! Také na východě jim Rusové dávají pěkně na prdel a Říše už je asi v koncích, když tady nedávno mobilizovali i Volkssturm, který tvoří staří fotři a kluci, co mají pomalu ještě mlíko na bradě. [1] Neúspěch leteckých úderů Spojenců v roce 1943, který měl likvidací zbrojní základny donutit Německo ke kapitulaci, vedl v roce 1944 ke změně koncepce a letecké armády Velké Británie a USA zaměřily své úsilí na zničení německého průmyslu na výrobu pohonných hmot. Zahájily tak sérii náletů, které vstoupily do historie jako tzv. Bitva o benzín (Battle of Fuel). Jejím cílem se od června 1944 staly i rafinérie koncernu Oberschlesische Hydrierwerke A. G. v Horním Slezsku, které vyráběly 50 000 tun pohonných hmot měsíčně. Nálety ze základen v Itálii prováděla 15. letecká armáda USAAF pomocí čtyřmotorových bombardérů B 17 Flying Fortress a B 24 Liberator. Více informací se dozvíte v muzeu nebo v knize o válečných zajatcích na Jesenicku autorů Romana Janase a Pavla Macháčka (možnost zakoupení v muzeu). |
|
|