Z Valašského Meziříčí do Mikulovic - Kurt Groll

Příběh čtrnáct - Z Valašského Meziříčí do Mikulovic (z připravované knihy o válečných zajatcích Roman Janas/Pavel Macháček)

Kurt Groll

Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné a člověk mnohdy netuší, že skončí tam, kde začal. Posledním zastavením z „křížové cesty“ válečných zajatců, kteří se během 2. světové války dostali na Jesenicko, je příběh Kurta Grolla, československého občana, jenž na podzim 1939 odešel bojovat proti nacistům.

Světlo světa spatřil 10. června 1908 ve Valašském Meziříčí. Jeho otec se jmenoval Hynek (Ignatz) Groll a maminka za svobodna Olga Löwy. Podobně jako v řadě tehdejších židovských rodin starého mocnářství se v domácnosti Krollových mísila čeština s němčinou, slovanský jazyk však brzy převážil. Nadaný Kurt po prvních vzdělávacích krůčcích na obecné škole nastoupil na osmileté reálné gymnázium ve Valašské Meziříčí a úspěšně ho absolvoval. Vysokoškolská studia sice zahájil, ale nedokončil a ze zdravotních důvodů zřejmě ani nebyl odveden na vojnu.

Po vzoru otce pracoval v dalších letech jako úředník a přestěhoval se do Prahy, kde našel zaměstnání u akciové pojišťovny Legie. Mezitím se v sousedním Německu rozběhla po nástupu nacistů k moci rasová diskriminace Židů, v němž očista státního aparátu a bojkot židovských obchodů byly jen prvními krůčky na cestě k blížící se apokalypse. Nebezpečí plynoucí z šílených plánů Adolfa Hitlera na likvidaci Židů si byl vědom i Kurt Groll a rozhodnutí uniknout nebezpečí v něm uzrávalo po obsazení Sudet Německem a následném rozbití zbytku Československa.

V Protektorátu Čechy a Morava nebyla ohrožena jen jeho profesní kariéra, ale stejně jako ti vnímavější si uvědomoval, že nezůstane jen u ekonomických ústrků. Na podzim 1939 se proto rozhodl, že emigruje. V polovině října 1939 ještě přijel do Valašského Meziříčí, aby se „rozloučil“ s rodiči a mladší sestrou Annou a poté se za dramatických okolností vydal 29. října 1939 přes Slovensko, Maďarsko a Rumunsko do Palestiny. Plavba po Dunaji až na pobřeží Černého moře trvala sice dlouho, ale byla mnohem bezpečnější než cestování po souši.

Podle vzpomínek Kurtovy dcery Daniely se se její otec v severorumunském přístavu Sulina dostal na loď Sakarya směřující do Haify v tehdejší britském mandátním území Palestina, kde 8. března 1941 vystoupil na břeh. Ale ani pak neměl ještě vyhráno.

Po velkém Arabském povstání v letech 1936–1939 zavedla Velká Británie omezující kvóty, které měly limitovat počet židovských přistěhovalců. Kurt Groll tak byl britskými úřady zadržen a poslán do internačního tábora Atlit. Když v červenci 1940 vznikla Československá vojenská mise v Palestině, pokusil se Kurt Groll přihlásit do nově vznikající zahraniční jednotky. Britové však misi nedovolili přibrat všechny židovské dobrovolníky, kteří byli umístěni „detention camp“ a Kurtovi nezbylo než se přihlásit jako dobrovolník do britské armády. Naštěstí tváří v tvář hrozící německé invazi na ostrovy si velení britské armády v létě 1940 uvědomilo, že po porážce spojenecké Francie a vojenském fiasku expedičního sboru, bude dobrý každý voják, ochotný bojovat za země Jeho Veličenstva.

Zda už v době svého odchodu z Protektorátu mířil Kurt Groll do zahraničí s myšlenkou aktivního boje proti nacistům, je nezodpovězenou otázkou. Pravděpodobně ano a nebyl by rozhodně jediný, kdo v sobě v těžkých chvílích nalezl odhodlání. Na druhé straně je však možné, že zprvu prostě jen prchal v obavě o svůj život a své rozhodnutí změnil až během pobytu v internačním táboře. Po válce v různých žádostech uváděl, že musel vstoupit do britské armády, protože přijímání vojáků do československé zahraniční jednotky na Středním východě bylo na jaře 1940 zastaveno. Každopádně vstup do britské armády se později ukázal tím nejlepším možným řešením a britská uniforma mu zachránila život.

Neustále se zvyšující nebezpečí konfrontace v severní Africe přimělo britské velení k vytvoření nových jednotek složených převážně z židovských dobrovolníků. Po výcviku se Kurt Groll od 4. listopadu 1940 do 29. dubna 1941 v rámci v Palestinian pioneer corps Com. 605 zúčastnil bojů v Egyptě, Libyi a Řecku. Britské síly v Řecku však nedokázaly odolat německé ofenzívě v dubnu 1941, byly zatlačeny na jih Peloponésu a evakuovány na Krétu. Zdaleka ne všechny však měly takové štěstí a podle pozdější vlastní poválečné výpovědi byl Kurt Groll zajat po obklíčení v přístavu Kalamata, když se Britům nepodařilo sehnat loď, která by je přepravila na Krétu.

Internován byl nejprve v kmenovém zajateckém táboře Stalag VIII A v Zhořelci (Görlitz, dnes Zgorzelec v Polsku), kde získal číslo 4902. Posléze se dostal do Stalagu VIII B. Přestože měl v identifikační kartě zajatce zapsáno jako místo narození (Valašské) Meziříčí, důležitější byla kolonka státní příslušnosti a tam byla uvedena (britská) Palestina.

V rámci pobytu v Lambinovicích byl Kurt Groll zařazen mj. do „židovského“ pracovního komanda E 273, které bylo v první polovině roku 1942 nasazeno v kamenické firmě Liemert v Mikulovicích. Výkony židovských zajatců se vedení firmy vůbec nezamlouvaly. V korespondenci s táborovým velitelstvím v Lambinovicích totiž několikrát požadovalo jejich odvolání a nahrazení pracovitějšími zajatci. Dne 26. května 1942 se v jedné z dochovaných zpráv objevuje i jméno Kurta Grolla, jehož „velmi slabý počáteční pracovní výkon klesl na neúnosnou míru, takže je jako pracovní síla dále nepoužitelný,“ a měl by být tedy zařazen do transportu mířícího zpět do Lambinovic.

Zde je třeba říci, že Kurt Groll měl i na zajatecké kartě zapsáno, že je úředník a tvrdá fyzická dřina nekorespondovala ani s jeho vizáží brýlatého intelektuála. Zatímco Kurt putoval po zajateckých táborech, jeho otec v 62 letech zemřel a matku se sestrou čekaly zlé časy. Spolu s ostatními Židy z Valašského Meziříčí byly 14. září 1942 deportovány do Ostravy a o čtyři dny později do Terezína. Měly však štěstí, válku přežily, neboť zřejmě nebyly zařazeny do transportů do Osvětimi. Do Valašského Meziříčí se vrátily 6. června 1945 a na podzim téhož roku se přestěhovaly do Prahy.

Svůj pobyt v zajetí přežil i Kurt Groll, který byl podle vzpomínek jeho dcery Daniely zařazen v lednu 1945 do transportu britských zajatců mířících do Kasselu v německém vnitrozemí. Zde pak byl na konci března osvobozen Američany a v květnu se už nacházel v Palestině, kde čekal na demobilizaci z britské armády. Dne 31. srpna 1945 podal dodatečnou žádost prezidentu republiky o povolení ke službě v britské armádě. Ve zdůvodnění, proč se tak stalo, Kurt Groll uváděl, že jeho přihláška do československých zahraničních jednotek nebyla přijata, neboť mu československý konzulát v Haifě sdělil, že přijímání vojáků bylo dočasně pozastaveno. Kladné vyřízení žádosti potřeboval k vydání nového československého pasu před repatriací do Československa. Komplikovanou situaci vyřešil dekret prezidenta republiky E. Beneše z 30. září 1945 č. 83 Sb., podle kterého byl Kurt Groll pokládán za odvedeného. Úřední byrokracie se však táhla. Propuštění z britské armády proběhlo až 20. prosince 1945 a Kurt Groll za svou účast v bojích v severní Africe obdržel vyznamenání Africa Star. Do rodné země se po vyřízení potřebných formalit vrátil až 19. července 1946. Během cesty potkal ve vlaku o osmnáct let mladší seržantku RAF Ruth Ornsteinovou, s níž se v prosinci téhož roku oženil a 19. ledna 1948 se jim narodila dcera Daniela.

Mezitím byl Kurt Groll 27. února 1947 demobilizován i z československé armády a veden nadále jako vojín v záloze. Protože účast v odboji vedla v poválečných letech k možnosti získání různých výhod, požádal v roce 1947 o přidělení bytu a započítání let do penzijního pojištění. Po propuštění z armády získal místo jako revizor státních kin. Do života mu však opět vstoupila vyšší moc. V únoru 1948 se v Československu chopili moci komunisté a on pochopil, že jedna totalita nahradila druhou. Na konci roku 1948 podali žádost na pražskou pobočku JDC o vystěhování do Austrálie, bylo však již pozdě, neboť administrativa a schválení žádosti trvaly příliš dlouho.

Souhlas s odjezdem do Austrálie obdrželi totiž až v říjnu 1949 a zdá se tak víc než pravděpodobné, že patřili mezi „tisíc českých Židů s povolením k přistání pro Austrálii, s vízy pro Kanadu, Spojené státy a další země“, kteří už nebyli schopni z Československa emigrovat, neboť komunisté uzavřeli hranice.

Manželství Grollových se po několika letech rozpadlo. Kurtova žena Ruth se v roce 1967 znovu vdala za novináře Vladimíra Toska, který se aktivně angažoval během reforem pražského jara 1968. S novým mužem a dcerou Danielou proto po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa emigrovala do Rakouska a posléze se dostala do Anglie. Zde Daniela vystudovala antropologii a v roce 1972 se přestěhovala do Mexika.

Kurt Groll zůstal v Československu. Na konci roku 1967 si vyřizoval potřebná potvrzení o účasti v odboji a Úřadu důchodového zabezpečení musel doložit dokumenty o období, kdy působil v britské armádě. Penzi si však příliš dlouho neužil a v roce 1975 zemřel na rakovinu.